Měsíc-tichý strážce noci

Když se setmí a obloha se zahalí do sametové tmy, Měsíc vystoupí na svou noční scénu. Nevolá na sebe pozornost, a přesto se na něj podívá každý, kdo zvedne hlavu.
Je to tichý strážce, který nikdy nespí. Sleduje svět shora, ale není vzdálený – je tu pro Vás.

Světlo uprostřed tmy
Měsíc září, i když nemá vlastní světlo. Odrazem slunce nám připomíná, že i ve chvílích, kdy se cítíme slabí, můžeme rozdávat světlo dál.
Možná proto je pro tolik lidí symbolem naděje – protože ukazuje, že i ve tmě se dá zářit.

Když se na něj díváte, svět se na chvíli zastaví. Všechno je klidnější, měkčí. Myšlenky se zpomalí, dech se prohloubí. A v tichu mezi hvězdami uslyšíte sami sebe.

Měsíc mění tvář, ale nikdy nezmizí
Někdy je úplný a hrdý, jindy se schovává za stín, až z něj zůstane jen tenký srpek. Přesto se vždy vrátí.
Tak jako život, i Měsíc má své fáze – chvíle, kdy září naplno, i chvíle, kdy se skrývá. Ale nikdy se nevzdává. A to je možná jeho největší lekce.

Moře, sny a tajemství
Říká se, že Měsíc ovládá příliv a odliv. Ale nejen moře – ovlivňuje i nás. Možná proto máme v úplňku sny, které vypadají skutečněji než realita. Možná proto někdy cítíme zvláštní touhu jít ven a jen se dívat.

Měsíc je tichý svědek lásky, slz, polibků i přání vyslovených potichu.
On si je pamatuje. Nikdy je nikomu neřekne. Jen dál svítí, aby připomínal, že jste nebyli sami.

Až budete příště stát pod noční oblohou, podívejte se na Měsíc.
Možná se na něj ve stejné chvíli dívá i někdo jiný – a ačkoliv jste každý jinde, světlo, které Vás spojuje, je stejné.

Protože Měsíc neučí jen hledět vzhůru. Učí věřit, že i ve tmě existuje jemné, klidné a věčné světlo.